Jdi na obsah Jdi na menu
 


CHUDOBA NENÍ DUCHOVNÍ NEMOC!

22. 2. 2014

p1050021.jpgChudoba ještě nikdy nebyla překážkou na duchovní cestě, zatímco bohatství téměř vždycky.

Určitě každý z vás už mnohokrát slyšel, že chudoba je duchovní nemoc. Že člověk, který má finanční problémy nebo žije z měsíce na měsíc, dělá něco špatně, především ale špatně myslí. Tento názor vzniknul v Americe v dobách, kdy se rodilo hnutí New Age, a kupodivu se v tomto hnutí nejenom udržel, ale tak silně zakořenil, že efektivní pozitivní myšlení už je dneska vlastně synonymem finančního úspěchu. A vzhledem k tomu, že se většina lidí v dnešní době dostává k duchovnu právě skrze tuto masivní vlnu New Age, dochází často k velkým zmatkům v hlavě kolem tématu peněz a bohatství. Všichni přední autoři a řečníci New Age, kteří dnes nejhlasitěji mluví o duchovních principech, jsou na prvních místech žebříčků nejprodávanějších knih, a vydělávají miliony. A aby své čtenáře ještě více oslovili, slibují jim, že pokud budou myslet jako oni, budou i oni brzy vydělávat miliony, protože se narodili proto, aby žili v blahobytu a nadbytku. Já vím, že to spektrum je široké a nejde všechny házet do jednoho pytle, ale bohužel celá tahle škála New Age se časem slila do jednoho odvaru a co se týče peněz, rozsudek zní jasně: pokud nejsi finančně hodně v pohodě, děláš něco blbě!

Na tomhle místě chci ještě říct, že nechci kritizovat žádné autory ani směry. Mnoho z těchto autorů mě na začátku hodně pozitivně ovlivnilo a právě díky nim a tomuto ohromnému hnutí se po celém světě zrodil neuvěřitelný zájem o esoteriku, byť jsou pohnutky k tomuto zájmu zpočátku čistě materialistické. Chci jenom nabídnout jiný pohled na věc:

Peníze mají z duchovního hlediska asi takovou hodnotu jako loňský sníh. Lidi vždycky museli řešit jak přežít, vždycky museli sehnat jídlo, aby uživili sebe a svoje rodiny. Na tom se nic nezměnilo. Chudoba určitě není ctnost, ale bohatství taky ne. Úspěch v životě si musíme zasloužit. Podle dnešních světských měřítek není úspěch možná vždy založený na zásluhách, ale tato měřítka jsou příliš krátkozraká. Není úspěch jako úspěch, ale kdo má v něčem opravdový zdravý úspěch, tak si ho zasloužil svými předchozími činy, ať už v tomhle nebo jiném životě. 

Člověk, který zažívá úspěch nebo žije v bohatství, je v mnohem větším nebezpečí duchovního úpadku než člověk, který má akorát na to, aby přežil. Tohle se nebude líbit hodně lidem, ale je to pravda a vy to někde hluboko v sobě taky víte. Život je moudrý a často nás chrání před námi samými tím, že nám nedává věci na zlatém podnose, ale nechává nás potit krev, abychom něčeho dosáhli, protože ví, že touhle urputnou prací a utrpením se zoceluje naše duše a až bude dostatečně silná, začne se nám zase dařit, ale úspěch, který vstoupí do našeho života, nás nesvede na špatnou cestu, protože budeme už příliš prozřetelní na to, abychom se nechali zhypnotizovat třpytivým pozlátkem. Vezměte si staré lidi, kteří celý život tvrdě pracovali jenom proto, aby se mohli uživit. Kdybyste jim v osmdesáti nabídli luxus a bohatství, odmítnou ho. Život je naučil opravdovým hodnotám a díky těžkému životu zmoudřeli a jsou proti takovým lákadlům zcela imunní.

Z hlediska blahobytu žije většina z nás krásný život, o kterém se našim předkům ani nesnilo. To, že máme práci, která nás nebaví, nebo že musíme počítat každou korunu, není ve skutečnosti vůbec nic nového, divného ani nezdravého. A že nás to štve? Myslíte, že našeho pra pra pra pra pradědečka neštvalo, že musí ráno brzy vstát, aby nakrmil zvířata, posekal trávu, zoral pole, nanosil vodu ze studně a tak dál? Ale štvalo! A pra pra pra pra prababičku jakbysmet, když musela podojit krávu, uvařit z mála pro deset lidí, zaštupovat ponožky, vyprat na valše atd. Je přirozenou reakcí člověka, že nemá rád to, co je namáhavé a bolestivé, a přesto je to pro jeho duši většinou to nejlepší. Jenže naši předci se s tím prostě smířili, protože neměli na výběr, většina z nich se naučila žít s tím, co měla. Nespekulovali jako my celé dny, jak by mohli přijít k rychlému zisku. Díky tvrdé práci a častému nedostatku se naučili pokoře, trpělivosti, ohleduplnosti a disciplíně. Naučili se vážit si hodnot, které stojí nad hmotou. Doba je teď jiná a nedá se všechno srovnávat, co chci ale říct je, že na našem životě není nic divného, ani špatného, pokud nežijeme v nadbytku a nemáme na rozhazování. Rozhodně to není ve většině případů chyba myšlení, ale obyčejná součást pozemského života! 

Nemůžeme všichni psát knížky, točit filmy nebo vlastnit finanční impéria. Někdo musí odvézt odpadky, sedět v supermarketu za kasou, roznést poštu a utřít nemohoucímu pacientovi zadek! Pokud nás opravdu zajímá náš duchovní pokrok, přestaňme řešit peníze do té míry, do jaké je to možné. Přijměme práci, kterou máme, a soustřeďme se na opravdové životní hodnoty, na to, jak se stát lepším člověkem, na svůj duchovní růst a to, abychom si užívali svého volného času, když ho zrovna máme. Žádná noc netrvá věčně a i naše problémy a strasti jednou pominou a zase bude líp. Ale nestavme svůj život na snaze se někým stát, něco dokázat, vydělat jmění. Pokud se něco takového stát má, život nás k tomu postupně dovede. A pokud se to stát nemá, tak se to stejně nestane. Naše životy jsou stále z velké části řízeny inteligencí, která náš rozum nesčetněkrát přesahuje, a tato inteligence ví přesně, co je pro nás dobré, co nám pomůže, co nás posílí a zkvalitní. Důvěřujme jí a přijměme to, co nám dává. Pamatujme, že za všechno, co uděláme, budeme odměněni, a že vždy máme to, co si zasloužíme a co je pro nás dobré. Možná jsme zrovna ve fázi, kdy se nám nedaří, sotva přežíváme a život je opravdu těžký. Udělejme, co musíme, ale snažme se být dobří, čestní a pokorní. Málokdy víme, proč se nám děje to či ono, ale dvěma věcmi si můžeme být vždy jistí: 1) že se to děje z nějakého přesného a logického důvodu, který jenom zatím neznáme a 2) že cokoliv uděláme dnes, se nám dřív nebo později vrátí. Z toho vyplývá, že nejlepší návod na život je přijmout ho takový, jaký je, a dělat všechno proto, aby byl dál jenom lepší a lepší. Dlouhosáhle analyzovat, proč Franta odvedle má víc než my, je ztráta času. Ve světě, kde pornoherec vydělává 10x víc než zdravotní sestřička a kde hollywoodská herečka má plat jako sto vědců dohromady, je zbytečné hledat logiku. Když se ale zamyslíme nad životem z duchovního pohledu, zjistíme, že člověk vždycky dostane to, aby mohl přežít, a že všechno, co se mu v životě děje, ho zoceluje a posouvá. To, že si v nějakém životě „vybíráme“ dobré skutky a narodíme se zlatou lžičkou v puse a v jiném životě zemřeme v dětství hlady, je to samé, jako když někde na světě svítí celý rok slunce, šumí moře a rostou banány, zatímco na jiném konci je jen hnusná zima, sníh a tma. Celé to řídí jeden dokonalý zákon, který se stará o to, aby vždy a za všech okolností panovala rovnováha. To, že to zatím nechápeme, ještě neznamená, že je něco špatně. 

Já vím, že je spoustu lidí, kteří mají děti, a je pro ně těžké přijmout, že nemůžou svým dětem dát všechno, co by chtěli, nebo co mají ostatní děti, ale vzpomeňme si na svoje dětství. Málo vzpomínáme na značkové boty nebo drahé hodinky a mnohem víc na legraci, kterou jsme zažili, na hezké chvíle, kdy jsme si povídali, zkrátka na jednoduché lidské věci a hluboké momenty. Ještě žádné dítě duchovně neutrpělo hmotným nedostatkem (a v našich poměrech se ani nedá mluvit o nedostatku), zatímco tolik dětských charakterů zničilo bohatství.

Hojnost a nadbytek je jako příliv. Jedinci, rodiny a celé národy ho měli a zase neměli. Po každém přílivu přijde odliv a po každém odlivu přijde příliv. Co chcete vy? Chcete žít svůj život naplno, ať si moře šumí, jak chce, nebo ho chcete strávit neustálým čekáním na radost, která vás bude vždy a znovu opouštět, dokud bude měsíc růst a ubývat?


foto: Petra Rozhoňová Paličková, Indie

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

zdravi,lasku a radost

(MIROSLAV SLOVAK, 24. 2. 2014 11:02)

to je skutecna pravda,skutecna...tam neni co dodat...

štěstí

(Lenka, 24. 2. 2014 9:28)

Nemám co dodat , držím se přísloví : Zdravý člověk má milióny přání, ale nemocný má jen jedno ...

Nádherné

(Marie Šaršeová, 23. 2. 2014 15:42)

Dobrý den, pane Johne.

Jako vždy, je Váš článek nejen hluboce lidský, ale plný pravdy, ať chceme nebo nechceme.
Musíme se ještě mnoho učit a hlavně chápat. Často je velmi těžké brát věci takové, jaké jsou. Ale pravda je taková, že už i naše babičky říkávaly: Když je nouze nejvyšší, pomoc Boží nejbližší...
Velmi děkuji, že jsem měla možnost si přečíst Váš článek. Budu se k němu často vracet.
S přátelským pozdravem
Marie

Poděkování

(HMK, 23. 2. 2014 14:27)

Vynikající článek! Děkuji!

zodpovědnost

(Věra, 23. 2. 2014 10:54)

Článek je skvělý. Taky jsem si říkala, co to je za blbost, aby všichni lidi měli dostatek všeho, to je proti principům rovnováhy a navíc zcela nemotivační. Mírný nedostatek je z tohoto pohledu výrazně lepší než přebytek. Bohatství si ti, kteří nejsou bohatí, představují jako zábavný život v luxusu. Je škoda, že bohatství a přístup ke zdrojům není popisován jako velká zodpovědnost, nejenom za svěřený majetek, ale především za lidi - zaměstnance. Jsou lidé, kteří to zvládají, a nemusí tak činit zrovna přes viditelné nadace. Jde ovšem o dosah - jako majitel firmy mohu řídit třeba tři tisíce lidí se zodpovědností, třicet tisíc už nejde a korporace je o anonymních mravenečcích, kteří akcionáře nezajímají více než pracující shluk buněk vydělávající na jejich "řádné a oprávněné potřeby". Jsem přesvědčena, že je obrovský rozdíl mezi finančně zámožnými, kteří svoji firmu sami postavili a jejich zaměstnanci si jich váží, a mezi nafoukanými dědici, pro které je pracovní síla jenom číslem v excellu, mezi zbohatlými z burzy... shrnutí - z vyšších principů mravních je finanční bohatství testem, zda obstojím v zodpovědnosti, menší nedostatek trampolínou - motivací k cestě výš - a velký nedostatek je dost blbý. Každý chce raději lézt na vrchol, než na něm stát, protože z vrcholu vede jenom cesta dolů....

Zbavit se strachu

(Míša, 22. 2. 2014 22:30)

Záleží, jak daleko je každý z nás ve svém duchovním vývoji. Podle toho rozumí tomu, co píšeš. Když je člověk v situaci, kdy neví, jestli bude mít zítra na chleba, pochybovačně zavrtí hlavou...úplně stejně jako nad tím, že pozitivní myšlení přinese bohatství. Když má člověk strach...a takový ho má, protože neví, co bude zítra a pro ten strach nevidí žádné další možnosti...je zcela ochromen. Je těžké zbavit se strachu a získat nadhled, ale jde to. A je to jediná možnost, jak duchovně růst, jak vidět další možnosti. Dnes při jarní procházce jsem viděla neskutečné příbytky v jedné vesnici...nějaké kůlny poslepované, zateplené, k tomu nějaká maringotka, přívěs...na zahradě si hráli děti a psi a jiná zvířata a všude se ozýval smích. Neříkám, že by to byl zrovna ideál bydlení, ale zřejmě v situaci, ve které byli, to byly maximální možnosti, které přinesly mimo jiné i nezávislost a zbavovaly strachu. Vždy je možné najít nějaké řešení. A není k tomu potřeba být bohatý, i když je to občas příjemné. A nakonec stejně utíkáme do přírody a radujeme se z něžných květů sedmikrásek. Hledáme klid a souznění a to často nalezneme úplně jinde než uprostřed nákladné vily s bazény a auťáky. Majetek svazuje a zotročuje. Musíme dřít, abychom ho mohli získat, pak musíme dřít, abychom ho udrželi a pak se musíme bát, abychom o něj nepřišli. Bohatství je v něčem jiném. Bohatí jsme, když se zbavíme strachu. a začneme volně dýchat. Pak začínáme chápat jako mávnutím kouzelného proutku i to, co píšeš ve svém blogu. Že jsme tu proto, abychom žili, poznávali, rostli, radovali se a poskytovali i sdíleli radost. Abychom se učili, moudřeli a to předávali. Vím, že se nikdy nepřestaneme zcela bát. Ale musíme to aspoň zkoušet, aby to nebylo to jediné, co řídí náš život.

Re: Zbavit se strachu

(Elena, 23. 2. 2014 10:32)

krásne vyjadrené :)

úspech je relatívny :)

(Elena, 23. 2. 2014 10:29)

ak je človek šťastný a spokojný so svojim životom, je jedno, koľko má peňazí, aj tak je kráľ (alebo, ak chcete, bohatý) .....
citát: Nie je bohatý ten, kto má veľa, ale ten, kto má vždy čo dať ...Matka Tereza

Ano

(Aarianka, 23. 2. 2014 10:25)

Honzíku, tento článek si čtu od večera několikrát a pořád víc a víc s ním souzním. Hodně mne to nutí popřemýšlet nad fenoménem pozitivního myšlení, ale určitě v mém životě mělo místo a ještě má - snažím se dbát, co mi jde z úst, myslet v lásce, být vděčná....... děkuji za článek.

citát z Citadely

(Libor, 22. 2. 2014 23:39)

I když jsem udělal tu zkušenost, že lze vidět šťastné lidi mnohem častěji na poušti, v klášterech a tam, kde přinášejí oběti, než mezi lenivci v úrodných oázách či na takzvaně šťastných ostrovech, bylo by přesto hloupé z toho vyvozovat, že hodnota potravy je v protikladu k hodnotě štěstí. Znamená to prostě jen tolik, že kde je více statků, tam se člověku nabízí i víc možností, aby se mýlil v povaze svých radostí. Opravdu to totiž vypadá, jako kdyby pocházely z věcí. zatímco pramení jen ze smyslu, kterého věci nabývají v určité říši, v určitém příbytku anebo panství. Právě proto se v blahobytu lidé zmýlí mnohem snadněji a mnohem častěji se pachtí za marným bohatstvím. Kdežto na poušti anebo v klášteře žádný majetek nemají, a proto poznávají zcela zřejmě, odkud jim jejich radosti přicházejí, a snáze tedy mohou zachránit i samotný pramen své horoucnosti.

Ale i tady je to jako s nepřítelem, který tě buď zabije, anebo umocní. Najít své pravé zřídlo a zůstat horoucí je totiž možné i na šťastném ostrově či v oáze, a pokud se ti to zdaří, zrodí se nepochybně člověk ještě větší, neboť z nástroje o více strunách se můžeš nadít bohatšího zvuku než z nástroje o struně jediné. Proto i otcovu paláci, kde měl každý krok smysl, dodávalo všechno jeho vzácné dřevo, látky, nápoje a pokrmy ještě víc krásy. Tak jako zlaté ozdoby; v krámě nic neznamenají, ale nabývají smyslu, když jsou vyňaty z beden a rozestaveny po domě, jehož tváři pak dodávají krásy.

Ano, mně se to nelíbí

(Ondřej, 22. 2. 2014 22:05)

Pokud je úspěšný člověk v nebezpečí úpadku, tak není doopravdy úspěšný. Potom uspěl pravděpodobně z toho důvodu, aby dokázal ostatním (popř. sobě), že je lepší než oni a když to zmáknul, už ztratil tu touhu někomu něco dokázat a hnije. Tohle je "úspěch" postavený na soupeřivé úrovni. Souboj o to, urvat co nejvíc. Skutečný úspěch (mentalita úspěchu) vychází z tvořivé úrovně - jinými slovy můj zisk je vedlejším produktem uspokojení tvých potřeb. Je to jen o nastavení mysli a osobně jsem teď z hlavy vytáhl podobný vzorec - hnal jsem se za úspěchem jenom proto, abych dokázal ostatním, že jsem lepší. A dětské charaktery nezničily peníze, ale nedostatečná péče a čas od rodičů - Carlos Slim Helú (top 3 nejbohatší lidé světa) svým dětem ukazuje hodnotu peněz tím, že jim žádné nedává, ale věnuje jim svůj čas. Protože pokud člověk obdrží jednorázově velkou sumu, pouze zvýrazní a odkryje nedostatky svého charakteru - peníze na charakter žádný vliv nemají.