Jdi na obsah Jdi na menu
 


MŮJ KAMARÁD HNĚV

11. 12. 2016

8z9pi6ggoo4-joshua-newton.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Hněv je ohnivý démon, kterého nemáme rádi. Bojíme se ho totiž. Neumíme s ním zacházet. Známe děsivé scény, kdy v někom praskla hráz hněvu, a moc dobře víme, že to není hezké, ani příjemné. Doma ani ve škole jsme s hněvem daleko nedošli, vždy po jeho projevu přišel trest, a tak se ho mnoho z nás naučilo potlačit nebo přinejmenším skrývat. Hněv je emoce, která není žádoucí. Nikdo nám nikdy nevysvětlil, proč vlastně hněv existuje, a už vůbec ne, co s ním máme udělat, když ho cítíme.  Nikdo v našem okolí na náš hněv přeci není zvědavý. I v ezoterice je téměř vždy hněv rozebírán pouze z hlediska své škodlivosti a jen ten, kdo v sobě nemá žádné známky hněvu, je skutečně „duchovní“. Rozčílit se je neduchovní, nezenové, zkrátka špatné.

Jenže hněv má své pevné místo v naší duši, i svoji nenahraditelnou funkci. Hněv je oheň. Je rozpínavý a teplý. Je silný a odvážný. Dokáže prohřát studené srdce i rozhýbat zamrzlý život. Má schopnost vysušit mokvající rány. Umí seškvařit spáry sebelítosti a proměnit strach na popel. Má sílu přinést jaro tam, kde příliš dlouho vládla zima. Hněv je oheň a bez ohně není života a růstu.

Přesto vnímáme jen jeho odvrácenou tvář, a málokdo si málokdy uvědomuje jeho konstruktivní stránku.

Malý chlapec se stal terčem šikany. Strach mu podlomil kolena a sevřel hrdlo. Schoulený v klubíčku v posteli usedavě plakal. Byl slabý a bojácný. Když v tom v jeho mysli vyvstala myšlenka jak jiskra v temnotě. Naštvi se a bojuj – hoř! A v chlapci se rozdoutnal kouř, z kouře vznikl plamen a z plamene oheň. Hodinu od hodiny a den ode dne rostlo světlo a žár, až se z ohně stala vatra. Její zář a teplo sálaly tak silně, že každý, kdo se příliš přiblížil, se trochu spálil. Strach lehl popelem a odvaha se vzedmula jak láva v sopce. Oči malého chlapce plály silou neohrožených, atmosféra kolem něj praskala nábojem a vše uvnitř něj i vně vibrovalo a pulsovalo. A tu náhle ti, kteří vycítivší strach slabého do něj předtím zbaběle bodali dřevěnými klacky, teď udělali pár kroků zpátky a instinktivně ustoupili před žárem, který by je mohl zranit. Malý chlapec od té doby už nikdy nebyl slabý. Uzavřel totiž navždy nehynoucí přátelstvím se svým novým kamarádem – hněvem. Od té doby mu byl hněv vždy na blízku a když bylo potřeba, přispěchal mu na pomoc a vlil do něj svou ohnivou sílu, díky níž chlapec úspěšně překonal mnoho velkých zkoušek, bojů a úloh.

Přijmout hněv a využít ho neznamená, že začneme kolem sebe mlátit a řvát. Pokud hněv vědomě přijmeme, ovládáme my jeho, a ne on nás. A v takovém případě přijímáme jeho sílu a vedeme ji vědomě tam, kam potřebujeme. Hněv nám přichází na pomoc, když potřebujeme sílu k tomu, abychom uhájili hranice své vlastní svobody. Probudí se v nás, když na nás například někdo tlačí – a je jedno, jestli fyzicky, verbálně nebo „jen“ energeticky. Hněv nám říká „tudy tvoje cesta nevede, tohle není, co chceš, vezmi si mou sílu a udělej to, co skutečně cítíš; braň se!“. Když to pochopíme a jeho energii zkrotíme a využijeme, staneme se silnějšími, odvážnějšími, zdravějšími a šťastnějšími. Jestliže to ale nepochopíme a začneme do ohně foukat nebo ho rychle zalijeme kýblem vody, výsledkem bude jenom spoušť. V tom prvním případě, budeme-li do něj foukat, způsobíme to, že oheň nám rychle přeroste přes hlavu a spálí, na co narazí, jinými slovy ztratíme nad hněvem kontrolu a při tom roztřískáme byt, někoho zmlátíme nebo svým řevem rozpláčeme terč svých rozvibrovaných hlasivek. Přitom popálíme sebe i ostatní, oheň vyhasne a kolem dokola bude jen smradlavě doutnat do černa spálená zem. V tom druhém případě nedovolíme hněvu, aby z nás vyšel ven, ale ani aby dál hořel v nás, zalijeme ho tedy vodou, kterou budeme pravidelně přilévat, aby se nevypařila a oheň znovu nevznikl. Tím ze svého vnitra uděláme smradlavou bažinu, ve které sice nemůže vzniknout hněv, ale ani radost, nadšení, vášeň… Výsledkem toho bývá člověk, který navenek působí velmi klidně a vyrovnaně, ale uvnitř ho sžírá studená prázdnota, jež nezřídka končí depresemi, které mohou časem nabýt monstrózní hloubky.

Je-li však hněv můj kamarád, plní svou funkci, stejně jako ostatní emoce, ve správný čas a na správném místě. Jestliže jsem tedy na úřadě u ultraprotivné úřednice, dá mi hněv sílu a asertivitu k tomu, abych svým rázným (avšak kontrolovaným!) tónem zatlačil úřednici do jejích hranic, a tím uhájil i ty své. Jsem-li svědkem toho, jak někdo ubližuje někomu jinému, může mi hněv přispěchat na pomoc a dát mi odvahu zakročit a udělat tak správnou věc. Když nenávidím svojí práci, může mě pravidelný přísun hněvu vyburcovat k tomu, že vynaložím velké úsilí a udělám vše proto, abych si našel nebo vytvořil lepší práci. Když se mé břicho svírá a ruce klepou strachy, může mi správně uchopený hněv během pár sekund dodat takovou odvahu, že strach přede mnou uteče jak mastnota před Jarem. Strach a hněv se nesnesou. Kde je hněv, nemůže být strach. Úzkost člověka svazuje, hněv ho zase rozpíná. Nejlepší lék na úzkost je vědomě vyvolávaný a vedený hněv. Hněv je také vynikajícím lékem na sebelítost. Správně uchopený hněv nám vlévá sílu do žil a rozsvěcuje cestu z temného údolí zoufalství a deprese. Jeho teplo a světlo mají nedocenitelnou terapeutickou hodnotu při léčbě nesčetných fyzických a psychických potížích. Obzvlášť pro lidi, kteří jsou hypersenzitivní, příliš bojácní, úzkostliví nebo depresivní, je přijetí a využití vlastního hněvu klíč k duševnímu zdraví a vyrovnanému, úspěšnému životu, zatímco potlačování hněvu je jedna z nejrychlejších cest na psychiatrii.

Tolikrát mi oheň hněvu v životě pomohl. Tolikrát mi dál sílu překonat sebe sama i problémy, které se přede mnou objevily. Když jsem pochopil, že hněv mi může dát sílu, kterou jsem tak často před tím postrádal, stali jsme se nejlepšími přáteli a jsme jimi dodnes.

Nedémonizuj hněv, nezatracuj ho, nepodceňuj ho, nepoddávej se mu a za žádnou cenu ho nepotlačuj, nýbrž usměrni. Začni ho zkoumat, seznam se s ním, vyslechni ho a nauč se ho řídit. Pokud ho v sobě vůbec nemáš, začni ho vyvolávat, on dřív nebo později vykoukne. Pokud ho máš příliš, začni ho odvádět a vypouštět. Až ho vyrovnáš a ovládneš, pochopíš, jak úžasným nástrojem ti může být, a už nikdy ho nepřestaneš využívat. A až se to naučíš, nauč to své děti – bude se jim to hodit!

***

Více o tématu je v mé knize Cesta ven ze šíleného světa nebo v díle Karly McLaren Řeč emocí.

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

thanks

(ronrogers, 26. 5. 2017 6:43)

Nice post.Love to see this from you.Thanks a lot for sharing this anger details.Thank you very much for the great service.If you need essay writing services details for essay works.Or do you have to write an effective essay for school competition? Please takes helps from authorized services that are available on web. Visit best essay writing service if you want more writing tips and guidelines.Visit https://essayguardian.com/.

Zivotni síla a rovnováha

(Miroslav Sláma, 23. 3. 2017 20:14)

Velice silné, budu to muset zpracovat, Vám moc děkuji za skvělé podání.