Jdi na obsah Jdi na menu
 


NO JO, MÍT SE RÁD. ALE JAK?

20. 10. 2018

selflove.pngKaždý už dneska teoreticky ví, že je velmi důležité mít se rád. Mluví se o tom stále víc a častěji. Jenže když dojde na holou praxi, většina lidí tápe.

 

Slovo sebeláska dodnes v mnohých z nás vyvolává smíšené pocity. Všem naběhne asi v první chvíli ono známé rčení, že sebechvála smrdí, a tak sebeláska nemá daleko od toho, aby taky byla nějak závadná. Snad i proto se hodně lidí zdráhá o tom hlouběji přemýšlet, natož to pak praktikovat na svém životě.

 

Samozřejmě je to celé věcí názoru a ten se liší od člověka k člověku. Já ti ale teď řeknu, co si o sebelásce myslím a co jsem se o ní naučil já.

 

1. Možná hned na začátku je dobré nahradit slovo sebeláska česky výstižnějším a lidštějším pojmem „mít se rád“. Vzhledem k tomu, že vlna „sebelásky“ k nám přišla v této době z americké New Age, je tu jistá tendence překládat anglické výrazy jako self-love, které pak v češtině mohou nechtěně zavádět nebo znít divně. Koneckonců v naší řeči bychom málokdy přirozeně řekli „Miluji se“. „Mám se rád“ zní ale jasně a hezky česky.

 

2. Mít se rád je schopnost, kterou je třeba si aktivně vypěstovat. Možná že by jednou přišla sama, ale je zbytečné na to čekat a spoléhat se. Jako všechny důležité věci v životě, i tato věc je vlastně prostá, i když ne vždy snadná. Zkrátka se zastavíš a svatosvatě si slíbíš, že odteď se budeš mít rád, nebo se o to alespoň začneš pokoušet. V praxi to znamená, že na to budeš myslet a budeš cvičit každý den. Všechno, co děláme každý den, má tu největší sílu.

 

3. Uvědom si, že se MŮŽEŠ mít rád. A pokud máš pocit, že nemůžeš, sedni si a na list papíru nebo do počítače/telefonu si napiš, PROČ (si myslíš, že) se nemůžeš mít rád(a). Např.

 

Nemůžu se mít rád, protože…

- Jsem tlustý.

- Jsem ošklivý.

- Udělal jsem něco hrozného.

- Jsem k ničemu atd.

 

Pokud máš pocit, že jsi v minulosti udělal něco, kvůli čemu se nemůžeš mít rád, musíš se nad tím hluboce zamyslet a ODPUSTIT SI. Dokud si neodpustíš, máš smůlu, protože nikdo jiný to za tebe neudělá a v umění mít se rád se dál nepohneš.

 

Jestliže se domníváš, že se nemůžeš mít rád, protože jsi takový a makový, začni zpočátku tím, že si budeš říkat tvrzení typu: Mám se rád, i přesto jsem tlustý. Mám se rád, i přestože jsem ošklivý. Mám se rád, i přestože jsem slaboch atd. Pokud s tím i tak bojuješ, představ si, že jsi sám sobě vlastním dítětem a pohlédni na sebe očima dokonalého rodiče. Kdybys měl dítě, které by bylo úplně na chlup stejné jako jsi ty, řekl bys mu někdy, že ho nemáš rád, protože má velký nos nebo nikdy neudělalo maturitu? Neřekl!

 

Ono totiž hodně pomáhá, když se při těchto „cvičeních“ rozdělíš na dva. Jeden je ten starší, moudřejší a bezmezně milující a druhý je ten zkroušený, slabý a o sobě pochybující. A ty přejdeš do role toho prvního a v druhé osobě mluvíš k tomu druhému, k tomu svému slabšímu, malému, dětskému JÁ. A tohle mluvení k sobě v druhé osobě praktikuješ NEUSTÁLE. Když jsi sám, tak nahlas, když jsi ve společnosti, tak s v duchu. Ale opakuju, nauč se mluvit k sobě v druhé osobě a vždy v roli toho milujícího, moudrého, bezmezně milujícího a perfektního rodiče. Funguje to dokonale. Věř mi. Vyzkoušeno na vlastní kůži.

 

4. Tak a teď už je to „jenom“ o tom, abys na sebe a k sobě mluvil (nahlas i v duchu) co nejčastěji a opravdu důsledně, a sice jak ve chvílích, kdy jsi šťastný, tak i ve chvílích, kdy jsi smutný nebo zkroušený. Když jsi spokojený, chval se (stále vše v 2. osobě!), říkej si, že se máš rád, můžeš klidně říkat i „miluju tě“, protože v té 2. osobě to zní přirozeně i česky. Někdy plynule přejdi k tomu, že začneš mluvit v první osobě množného čísla: „Tak a teď si dáme kafe a pak půjdeme na procházku.“ Možná to někomu bude znít hloupě a k doporučení na psychiatrii, ale ten, kdo to zkusí, uvidí, jak úžasnou vnitřní atmosféru a pocit lásky k sobě samému to vytváří. A o to celé tady jde, o vytvoření příjemné a láskyplné vnitřní atmosféry.

 

A samozřejmě, když jsi na tom špatně, bojíš se, strachuješ se, děláš si starosti, jsi smutný atd., je maximálně důležité, abys na sebe mluvil opět v druhé osobě a utěšoval se tak, jak bys utěšoval malé dítě. Nevadí, že nevíš, jak se ten či onen problém vyřeší. Ani jako rodič to často nevíš, a přesto své dítě uklidňuješ, že všechno dobře dopadne, že všechno zvládne, ať se nebojí, že se jistě najde dokonalé řešení atd. Tohle, drahý příteli, je „mít se rád“ v praxi!

 

Rozdíl mezi tím, když to děláš, a když to neděláš, je ohromný. Takže doporučuji to dělat.

 

5. Buď sám sobě nejen dokonalým rodičem a nejlepším přítelem, ale i tím nejvíc milujícím partnerem, ať už partnera máš nebo ne. Proč si před spaním v druhé osobě nepopřát dobrou noc? (Pokud vedle tebe leží partner, který už ti dobrou noc popřál, je dobré ho nevyděsit a popřát sám sobě jenom v duchu) Proč si nedát pusu na rameno? Proč se na sebe neusmát pokaždé, když se podíváš do zrcadla, a neříct si „Mám tě rád, Honzíku. Mám tě ráda, Janičko. Miluju tě, amore!“ Proč se občas nepohladit po vlasech, po tváři, po ruce? Zase, je mi jasné, že někomu to bude připadat absurdní a směšné. Nejde o to vytvořit ze sebe chorobného narcise, spíš si pomocí těchto gest a technik uvědomit, že vztah vůči sobě existuje a je třeba ho vnímat a věnovat se mu, protože v naší společnosti je tento vztah zcela opomíjen, přitom je to bez nadsázky tím nejdůležitějším vztahem v našem životě!

 

Je smutnou realitou, že většina lidí nedokáže být sama sebou, protože jí připadá, že je SAMA. Jde tedy o to, abys pochopil, že když nejsi s někým jiným, nejsi sám, nýbrž JSI POUZE SE SEBOU. A právě proto, že sám sebe úplně ignoruješ, přijde ti, že jsi sám. Když si ale vytvoříš toto vědomí sebe sama jako svého společníka, začne tě i samota bavit a tvůj vnitřní život nabere nečekaných rozměrů.

 

6. SEBEROZMAZLOVÁNÍ NENÍ SEBELÁSKA.

Co NENÍ mít se rád? Mít krásný vztah sám se sebou, milovat se, mít se rád a být k sobě hodný je věc čistě duševní. Jsou jisté věci a aktivity, které by někdo mohl označit za projev sebelásky, a tím vlastně sám sebe přesvědčit, že on se přeci má rád, protože…

 

Takže i když to nebude znít populárně, řekněme si, že mít se rád v tom smyslu, v jakém jsem o něm mluvil doteď, nezahrnuje dělání si potěšení. To, že si dopřeješ smyslnou masturbaci, dáš si ten výbornej dortík se šlehačkou, otevřeš si láhev skvělého vína, dovolíš si ještě jeden chlebíček s bramborovým salátem, zapálíš si cigaretku, doutníček, jointíka, uděláš si radost novou kabelkou, nejnovějším smartphonem nebo skvělou dovolenou, NEJSOU DŮKAZY toho, že se máš rád, častěji spíš naopak. Tím však v žádném případě nechci říct, že na výše zmíněných věcech by bylo něco špatného, ani se tu skrytě nesnažím propagovat askezi (i když zdravá dávka askeze je často přirozený důsledek OPRAVDOVÉ sebelásky). Chci tím jen jasně vyjádřit, že výše zmíněné aktivity nelze používat jako argumenty toho, že ty se přeci máš rád!

 

7. Mít se rád není rafinovaná záštita sobectví a narcisismu. Narcisismus je patologický stav, který pramení právě z hlubokého nedostatku lásky, tedy i sebelásky. Proto každý rozumný člověk pochopí, že opravdové mít se rád nemá s narcisismem nic společného. Samozřejmě je taky jasné, že někteří lidé budou používat sebelásku jako ospravedlnění svého sobectví. S tím asi rovněž nic neuděláme. Mezi sobectvím a sebeúctou/sebeláskou je viděno čistě zvenku hranice velmi tenká. Ovšem pohlížíme-li na to z pozice svého svědomí, víme vždy a přesně, kdy něco děláme proto, abychom uhájili sami sebe a neublížili si, a kdy proto, že se nám prostě jenom nechce obětovat svoje pohodlí pro někoho jiného. Obecně si však troufám říct, že člověk, který se má upřímně rád a váží si sám sebe, patří mezi ty, kteří nejčastěji a nejnezištněji pomáhají druhým, tedy mezi „nesobce“.

 

Na druhou stranu je zřejmé, že se vždy budeš potkávat s lidmi, kteří v minutě, kdy pro ně neuděláš to, co po tobě chtějí, na tebe začnou se vztyčeným prstem prskat slova o sobectví. Na to musíš být připravený a mít jistou dávku síly a odvahy tyto lidi ustát. Neměl by to být ale pro tebe problém, protože když se máš rád a vážíš si sám sebe, kritika ostatních stejně jejich chvála pro tebe nemá nikdy takovou váhu jako tvůj vlastní úsudek.

 

Prosím nauč se mít krásný vztah sám se sebou a pak to nauč děti, které ve svém životě máš. Neboť každý jeden člověk, který má zdravý a láskyplný vztah sám k sobě, má i zdravé a láskyplné vztahy k druhým, a takový člověk nejúčinnějším lékem tohoto nemocného světa a opravdovým nosičem míru uvnitř i vně.

 

(autor fotky: Guillaume Lorain, odkaz zde)

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Hmmm

(Anna, 17. 9. 2020 12:55)

Úžasné. Přesně takový návod jsem potřebovala slyšet.

Děkuji

(Tereza, 6. 4. 2020 21:54)

Děkuji Vám za pravdu.

Děkuji

(Martina, 12. 8. 2019 15:00)

Naprosto souhlasím. Děkuji Vám.

Děkuji

(Renča, 20. 2. 2019 19:35)

To je tak krásné, moc děkuji za vaše stránky, jste mi velkou inspirací.