Jdi na obsah Jdi na menu
 


NEVZDÁVEJ SE VLASTNÍ SÍLY

17. 7. 2016

light-bulb-1600x900-wallpaper-16290.jpgTolikrát to vypadá, že jsme jen malé loutky velkého systému, články, které musí plnit svoji roli, jinak budou potrestány, vyhoštěny. Do jisté míry to tak i je. Navenek jsme součástí systému, ve kterém plníme svou úlohu a naše svoboda je omezena právy ostatních, stejně jako naše práva formují svobodu druhých. Pokud chceme slušně žít, musíme mnohokrát dělat věci, které nás nebaví, jinak nemáme dost peněz a nemůžeme žít tak, jak bychom chtěli. Ale žít úplně tak, jak bychom si přáli, taky nemůžeme, protože k takové svobodě jsou potřeba peníze a ty většina z nás získává tím, že se vzdá své svobody na určitý počet hodin denně. A tak žijeme v kompromisu, v němž jistou část dne žijeme nějak proto, abychom tu další část mohli žít tak, jak je nám libo.

 

Obklopeni a polapeni v sítích internetu zmítáme se v informační záplavě, jíž je stále těžší odolávat, a necháváme sami sebe myšlenkově plynout ve směru a taktu většinového proudu. Tento proud z velké části určuje, co si myslíme a jak se cítíme. A tak máme často pocit, že jsme jen gumovou kachničkou na vlnách tobogánu, který nás vysokou rychlostí řine kamsi. Někteří znechuceni tímto hlučným proudem se vší silou snaží dostat se z něj pryč a usadit ve se v klidnějších vodách, vzdáleněji civilizaci, spěchu, městskému ruchu a informačnímu smogu. Jenže to se zdaří pouze hrstce šťastných, ale i oni uniknou jen navenek, uvnitř svých myslí jsou dál příliš napojeni na onen mohutný main stream, jenž jim tak či onak přerovnává věci v hlavě, formuje jejich představy o světě a doléhá k nim éterem stejnou měrou, jako když v něm byli fyzicky. Jsou i tací, kteří jdou ještě dál a plně se odstřihnou od civilizace fyzicky, i informačně. Vzdají se všech technologií, moderních vymožeností a v chtěné izolaci vedou svůj život s pocitem vítězství, že unikli šílenství moderního světa, které je svazovalo a dusilo. O vítězství jde ale sotva hovořit, neboť vítězství znamená, že jsme nad něčím zvítězili, že jsme svou vlastní silou přemohli svého protivníka, ne že jsme před ním jen utekli do bezpečné vzdálenosti.

 

Lidé, kteří se duchovně probouzejí, musí přestat utíkat z materialistického světa kamsi ven. Musíme zůstat tam, kde jsme, protože to je většinou místo, na které nás dovedl život a kam v danou chvíli patříme, abychom mohli hrát svou roli v tomto pozemském představení. Jenže ve chvíli, kdy zůstaneme tam, kde jsme, a chceme žít duchovněji, šťastněji a vyrovnaněji, musíme začít posilovat svoji mysl, abychom odolali tlaku většinové společnosti, která zatím vůbec není nastavena ve směru vnitřní rovnováhy, hlubokého míru a tichého, nadčasového štěstí. Naše společnost nás naopak strašně ráda upozorňuje na všechny hrůzy, nástrahy a nebezpečí a nutí nás se bát a vyhledávat vnější spasitele, jenž přicházejí se slibem bezpečí a klidu, které ale nikdy nenastanou.

 

Chodím po ulici a pozoruji lidi. Mají všechno, co potřebují. Jsou čistí, dobře oblečení, dobře najezení, spí v suchých peřinách a pohodlných postelích se střechou nad hlavou, mají vodu, světlo, teplo, dopravu, lékaře, obchody praskající ve švech, svobodu slova a pohybu a politický mír. A přesto si nic z toho neužívají, nevychutnávají. Jejich myšlenky zběsile duní v jejich myslích a z jejich očí čiší těkavý neklid. Spěchají tam či onam nebo se utrápeně vláčí bez cíle a topí se ve svých vlastních mentálních a emočních dramatech, z nichž převážná většina nemá žádný reálný, objektivní základ. Pramálo z nich se sem tam zastaví a řekne si "Mám všechno, co potřebuji. Teď můžu být šťastný. Můžu se radovat a svou radost sálat do okolí." A proč to nikdy neudělají? Proč jedou všichni jak autopiloti s klapkami na očích, zatímco kolem nich bují a probíhá život v plné síle a kráse a raduje se z čistého bytí? Tak za prvé je to proto, že je to nikdy nenapadne, nikdo jim nikdy neřekne, že můžou být šťastní, že se můžou radovat bez vnějších důvodů, že můžou žít skutečně naplno, aniž by k tomu cokoliv potřebovali. A za druhé, a zde je největší kámen úrazu, je to proto, že i když jim to někdo řekne nebo si to sami uvědomí, jsou bezbranní proti svým vlastním myšlenkovým pochodům. Bolestně drtivá většina lidí nedokáže ovládat své vlastní myšlenky a to je ta absolutně největší překážka, která dnešní, poměrně vyspělé společnosti zcela brání v tom, aby byla šťastná, vyrovnaná a v míru!

 

V našich myšlenkách je ta největší síla. V našich myšlenkách leží naše největší svoboda. Jenže si to nejdřív musíme uvědomit a potom to taky začít praktikovat. Zkrotit a ovládat své myšlenky není tak těžké, jak to zní. K myšlenkové kázni potřebujeme silnou vůli a silná vůle je jako sval, když ho každý den trénujeme, během relativně krátké doby ho můžeme mnohonásobně posílit a zvětšit. Jakmile si ve své hlavě zpět vydobudeme místo na trůnu, náš život se od základů změní k lepšímu. Pochopíme, že myšlenky vytvářejí emoce a nálady, z nich vznikají zvyky a tendence, slova a skutky, které přitahují adekvátní reakce atd. Když máme svou mysl na uzdě, dokážeme ji přivést k naprostému klidu, a tak si psychicky odpočinout i uprostřed rušného města. Klidná mysl harmonizuje duši a uzdravuje tělo. V jejím okolí se vše zklidní a prospívá. Pevný klid vytváří vibrace štěstí a míru a ty se dál šíří všemi směry do okolí. To je ta jediná cesta k míru na Zemi! Miliony lidí, kteří jsou chodícími oázami klidu, harmonizujícími zářiči, které svými frekvencemi mění atmosféru kolem sebe, čímž časem dokážou změnit i fyzickou strukturu vzduchu, vody a živých věcí.

 

Nestačí polykat bylinky, jíst zdravě, nosit křišťály, pálit doma vůně, cvičit jógu, ómovat, reikovat, vytapetovat si byt mandalami atd. To všechno jsou pouze podpůrné a posilující prostředky a nástroje duchovního člověka, který ovládá svou mysl. Pokud však mysl ovládá jeho, nic z výše uvedeného mu dlouhodobě nepomůže!

 

Jsem přesvědčený o tom, že hlavní důvod, proč dnešní lidstvo tolik sužují psychické potíže, které mají na svědomí současnou enormní spotřebu psychofarmak, je fakt, že lidé nedokážou ovládat své myšlení. Nedostatek přirozeného klidu, spánku a  psychického odpočinku stejně jako přemíra zvukových a vizuálních vjemů, brutální bombardování převážně negativními informacemi atd. pak celou situaci ještě mnohonásobně zhoršují. Ani naši předkové nedokázali dobře ovládat své myšlení, ale v jejich době bylo všude mnoho ticha a klidu, které mysl udržovaly v jakési rovnováze. Dnes je však nápor na naši mysl tak obrovský, že skutečně jediné východisko je naučit se ji konečně ovládat.

 

Když ovládáš svou mysl, dokážeš žít plně v přítomnosti a jedině v ní člověk může žít skutečně naplno. Dokážeš si vybírat svoje myšlenky jako ovoce v supermarketu. Dokážeš utišit hluk ve své hlavě a najít snáz příčiny svých potíží. Dokážeš ovládat a usměrňovat své emoce. Dokážeš mít víc rád sám sebe a druhé, neboť zvládneš odbourat kritické, negativní a nenávistné myšlenky, které se tak rády vkrádají do mysli, aby způsobily bolest tobě i druhým. Dokážeš si navodit pocit štěstí a spokojenosti bez vnějších falešných stimulantů. Dokážeš zvítězit nad svými slabostmi a strachy, a tak žít mnohem svobodněji, volněji a lehčeji. Časem dokážeš své myšlenky tak koncentrovat, že postupně začneš ovládat i své tělo a čím dál více procesů v něm, dokonce i ty, které se zprvu zdály zcela nezávislé na tvé vůli. Když ovládáš svou mysl, postupně dokážeš skoro cokoliv. Ale hlavně dokážeš sám sobě, že štěstí a spokojenost je stav, který nepřichází zvenku za určitých okolností, ale který v sobě dokážeš vyvolat, kdykoliv se ti zachce. Pak pochopíš, jak směšně sis komplikoval a zatěžoval život svými myšlenkami a vzorci, a začneš žít prostěji a šťastněji na všech úrovních a ve všech oblastech. Pochopíš, že nemusíš utíkat do Himalájí, ale můžeš klidně sedět prostřed skleněné moderní budovy v srdci velkoměsta a udělat si Himaláje uvnitř sebe samotného, aniž by ses musel jakkoliv vyčleňovat a izolovat.

 

K takové životní změně není potřeba zase tolik. Stačí si srovnat věci v hlavě a začít přemýšlet nad životem z poněkud vyšší a hlubší perspektivy. Je třeba přijmout všeobecné (velmi logické) duchovní pravdy, které hlásali a uznávali všichni mystikové, proroci a zasvěcenci v různých dobách na různých místech, a pak tyto pravdy začít integrovat do svého každodenního, běžného života.

 

Naše myšlenky mají ohromnou sílu. Když se je naučíme ovládat, ovládneme postupně automaticky i tuto sílu. Když to však neumíme a necháme je, aby ovládaly ony nás, vzdáváme se dobrovolně vlastní síly. A to je přeci strašná škoda. Nevzdávej se vlastní síly!

 

***

 

Pokud se ti tento článek líbil, je dost možné, že by se i ti líbila i moje kniha CESTA VEN ZE ŠÍLENÉHO SVĚTA ;-) Pro více info klikni ZDE.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Ticho

(Kata, 19. 11. 2017 15:56)

Miluju ticho.. Vsichni ho miluju, proto se rika "bozske ticho".. Od narozeni slysim co maji lide v hlave za hluk a vnimam energie toho hluku.. Ziju v Praze.. Vetsina myslenek, ktere vnimam nejsou moje, jsou vsude kolem a viri v prostoru.. Myslenky nejsou omezene prostorem hlavy jednotlivce, obklopuji kazdeho a kdykoliv jste mezi lidmi, jste zahlceni jejich myslenkami a energii z nich.. Me osobne to za 56 let udolalo vysalo ponicilo... Netusim jak delate to cobpisete, ze v tom neustalem hluku cizich myslenke a energii se do vas nedostanou.. Ja neprisla na to jak... Zacala jsem utikat do hor, kde lide bud nejsou nebo je premuze uchvatnost prirody a oni maji stastne myslenky, takze byt v jejich blizkosti je krasne.
.ja miluju byt s lidmi. Sdilet radostnost a hravost..
Ale to zazivam jen v horach, kde sila a. Energie prirody je vetsi nez sila a energie lidskych myslenek... Nechci byt na uteku, ale jsem.. Z bytu v panelaku, kde neni nikdy ticho z mesta kde neni nikdy ticho... Kdyz chces slyset svoji dusi obklop se tichem rikaji indiani... Ale ticho se stalo nedosazitelny.. Obzvlast kdyz slysim i kdyz lidi mlci.. Jejich mysli nemlci nikdy.. Kdyz aspon radostne brebenti v tech horach. . Takze ja rozumim, co pisete, ale netusim jak zit v tom hluku a besneni mysli a byt zdrava Kata





Síla

(Petra, 4. 8. 2016 0:18)

Kolem 10let mě oslovil Bůh a již je to 23let,co stále věřím a nepřestanu.Duchovne jsem se začla rozvíjet teprve pár roků zpět a stále poznávám spoustu věcí,ke kterým mě Bůh vede.Staci tak málo a přesto je to moc pro mnohé,kteri by museli obětovat část své duše pro druhé.
to,co dostávám od Boha se snažím předat dál , né vždy je to snadné,né každý o to stojí,ale pokud má Bůh trpělivost semnou,proc ji mám stracet já k druhým?
Nedejte se obalamutit třpytem,vzdyt pravá záře vychází z vás.

Dokonalé!

(Monika, 18. 7. 2016 13:41)

Honzo, vytisknout a rozdávat po domech, ulicích, městech! Kéž by všichni chtěli pochopit a rozuměli tomu, co píšeš! Jak mocný nástroj je ta naše mysl! Skvělý článek!

Re: Dokonalé!

(Aja, 22. 7. 2016 5:04)

Bohuzel pani Moniko, tak jednoduche to neni, muze se to vytisknout a rozdavat po domech ale proste lide kdyz zjisti ze to neni letak s aktualni slevou v supermarketu tak si to stejne ani neprectou. Clanek se mi libil, ale abych zabrousila sem na tyto stranky a s chuti je cetla jsem musela bohuzel projit hodne zlym abych to take pochopila a naucila se v sobe aktivovovat tu radost ze zivota . Asi k tomu musi clovek sam dospet. Kdyby se to stalo po precteni letaku bylo by to prima . Nemusela bych ted treba premyslet proc se deje tolik spatneho . Zivot neni slozity ale lide si ho tak delaji.