Jdi na obsah Jdi na menu
 


UMÍTE SI ZDRAVĚ NASTAVIT SVÉ HRANICE?

9. 2. 2019

juan-encalada-1201509-unsplash.jpgZákladem zdravé osobnosti je správné nastavení si hranic ve smyslu já versus okolní svět. Kdo má tyto hranice jasně definované, je sebejistý, rozhodný a odolný. Kdo je nemá, je buď příliš submisivní či příliš agresivní. V obou těchto případech je tento stav však psychicky vyčerpávající a přináší s sebou řadu potíží a nedorozumění.

Submisivní člověk dělá to, co si myslí, že jeho okolí očekává, a většinu své energii věnuje uspokojování druhých na úkor svých vlastních potřeb. To má však za následek, že se cítí využíván, opomíjen a nevyslyšen. Svět vnímá jako nespravedlivý, má pocit, že hodně dává, ale málo dostává, že je život těžký a že je na všechno sám. Díky tomu se cítí věčně unavený a frustrovaný. Zoufalá snaha o nastavení si hranic se pak projevuje pasivní agresí (citovým vydíráním, jedovatými poznámkami, pláčem, neupřímností, věčným stěžováním si, přílišnou pasivitou, přehazováním zodpovědnosti na druhé, nepojmenováváním věcí na přímo, závistí a v extrémních případech depresí a apatií. Tyto osobnosti často charakterizují věty typu:

„Se mnou si nedělej starosti.“
"Co bych bez tebe dělal(a).“
„O mně nejde.“
„Nechám to na tobě.“
„Na mně nezáleží.“

Agresivní typ řeší své narušené hranice tím, že silou prosazuje svoji vůli a své potřeby na úkor druhých v zoufalé snaze ochránit sám sebe. Svou nejistotu se snaží zakrývat přehnaným sebeprosazováním, dominancí a útočením na druhé. Svět vnímá jako bojistě, kde silnější vyhrává a kde každá slabost je potrestána. Svobodu druhých vnímá jako ohrožení své vlastní. Je neustále napjatý, připravený k útoku a toto nastavení vyčerpává jeho i jeho okolí. Své sebevědomí si buduje tím, že ponižuje ostatní. Charakterizují ho následující tvrzení:

„Bude to takhle a basta!“
„O tom s tebou nebudu diskutovat.“
„Beze mě jsi nula!“
„Nesnaž se mě vytočit!“
„Kdo si myslíš, že seš?!“

Oba typy osobností se cítí ohroženě, chybí jim vnitřní jistota a pocit bezpečí. Úlevu jim může přinést pouze přenastavení vlastních hranic. Submisivní člověk se musí naučit respektovat své vlastní potřeby a uhájit svůj prostor i za cenu, že ho ostatní přestanou mít rádi, což je jeho největší obava. Měl by najít odvahu k převzetí plné zodpovědnosti za svůj život a věcí, které se v něm dějí, a více se spoléhat sám na sebe. Tím získá větší sebedůvěru i úctu svého okolí.  Naproti tomu agresivní člověk by se měl naučit respektovat potřeby ostatních a pochopit, že svoboda druhých pro něj nepředstavuje žádnou hrozbu. Zároveň by měl přestat skrývat své slabosti a uvědomit si, že skutečná síla spočívá v přiznání vlastní zranitelnosti. Tím se i on přiblíží více druhým, získá si jejich důvěru, a tím se zbaví pocitu ohrožení.  

Jestliže se ale naučíme nastavit si zdravě své hranice, budeme lépe vnímat vlastní potřeby i potřeby druhých, budeme se cítit uvolněně a bezpečně, přestaneme o sobě tolik pochybovat a staneme se laskavějšími a chápavějšími k sobě i svému okolí. Zároveň budeme schopni s větším klidem řešit konflikty a nepříjemnosti, které přináší každodenní život. To vše se pak pozitivně projeví na našem fyzickém a psychickém zdraví i v partnerských a rodinných vztazích.

Nastavení hranic není vždy jednoduchý úkol, a proto bychom se neměli bát vyhledat zkušeného terapeuta, který nám v tomto procesu může být velkou oporou.

autoři článku: David Toegel (www.clovecenezlobse.eu) a Jan Menděl

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář