DOBRÝ ČLOVĚK MUSÍ UMĚT BÝT „ZLÝ“
Dobro a zlo jsou relativní pojmy, proto je pro lidi tak těžké se v nich vyznat a objektivně je posoudit. Intelektuálové rádi zabředávají do mnohahodinových filozofických polemik o tom, kde končí dobro a začíná zlo, co je ještě přijatelné a co už ne atd. Všechny tyto dalekosáhlé diskuze nejsou ničím jiným než velkou ztrátou času.
Lepší než o dobru mluvit je dobro konat. A jediným a nejpřesnějším ukazatelem toho, co je dobré a co ne, je naše vlastní svědomí, naše nejhlubší přesvědčení a naše intuice. Člověk musí znát sám sebe, nalézt pravdu, která nejvíce rezonuje s jeho nitrem, za tou si pak stát a podle té konat. Jeho pravda se bude samozřejmě s časem vyvíjet a měnit, ale důležité je, aby vždy jednal v souladu s ní, a nikdy proti ní. Pak budou jeho skutky dobré, i kdyby je celý svět označoval za špatné.
Lidé se nejvíce dopouští té chyby, že žijí a konají proti svému přesvědčení. To je ten jediný hřích, který člověk na sobě může spáchat – jít sám proti sobě!
Nejvíce zla je vždy napácháno tehdy, když se celé zástupy řídí tím, co bylo někde řečeno nebo napsáno, a pozvedají tak něčí písmo nad svůj vlastní rozum, cit a přesvědčení.
Duchovní člověk s dobrým srdcem ví, že je-li věrný sám sobě a svému přesvědčení, jedná vždy v souladu s Boží vůlí. Je však jisté, že u tohoto životního postoje je zapotřebí mnoho odvahy a síly, protože davy průměrných a slabých lidí budou vždycky s jistou dávkou nevole zpochybňovat konání těch, kteří si dovolili jít svou vlastní cestou a zůstat věrni svému přesvědčení. Navíc jedná-li člověk v upřímném souladu se svým nitrem, dělá často věci, které se druhým nelíbí. Poraněná ega pak nechodí daleko pro zlá nařknutí a nelítostné soudy a člověk věrný svému nitru na ně musí být připravený.
Není nic smutnějšího než slabý dobrák, který vždy radši vyhoví druhým, než aby byl označen za špatného. Dobrota takového člověka je k ničemu, protože jeho slabost napáchá víc škody než užitku, druhým ve skutečnosti nepomůže, ani kdyby jim stokrát vyhověl, a sobě samému jenom ublíží.
Dobrý člověk musí být za všech okolností věrný sám sobě, silný a neoblomný a ochotný být i „zlý“, bude-li to situace vyžadovat. Musí být připravený na to, že se svými skutky vždy někomu znelíbí, a nesmí o sobě pochybovat ve chvíli, kdy ho ti, kterým nevyhověl, začnou označovat za zlého a bezcitného. Dobro musí být pevné a neoblomné, jinak se změní ve slabost, a slabost nemá sílu konat opravdové dobro. Jestliže člověk koná v naprostém souladu se svým nejniternějším přesvědčím, pak ostatním vždy pomáhá, i když to zvenčí může vypadat přesně naopak.
Mám-li například kamaráda alkoholika, který opakovaně svým pitím natropí nepořádek, a já ho stále znovu ve jménu dobrosrdečnosti zachraňuji a hasím jeho průšvihy, konám tím skutečně dobro? Nebo jenom nemám dostatek odvahy udělat to, co vnitřně vím, že je správné, protože se bojím, že budu za špatného? Skutečná dobrota není dělat to, co se zdát být dobré, ale to, čemu věřím, že je správné. Pokud budu konat v souladu se svým přesvědčením, pomůžu mu jednou, možná dvakrát, ale když uvidím, že to k ničemu není, odmítnu mu pomoct, protože si uvědomím, že svou pomocí ho pouze udržuji v tomto mizerném stavu. Určitě mě pak odsoudí a odepíše a bude se chvíli utápět v tom, že i jeho přátelé ho opustili, pravděpodobně pak spadne ještě níž a ještě bolestněji, možná se zcela zničí. Ale jednou se přece jen dotkne vlastního dna a třeba až v tu chvíli dojde k tomu, že se musí změnit, odpíchne se ode dna a vydá se vlastními silami zpět vzhůru. A jednou mi možná poděkuje za to, že jsem mu nejvíc pomohl tím, že jsem mu přestal „pomáhat“.
Bůh nás nikdy nesoudí. To my jsme soudci sebe samých. Každý člověk je odpovědný pouze sám za sebe a za své skutky. Když si to uvědomíme, zažijeme skutečný pocit svobody a lehkosti, a soudy druhých se roztříští o naše pevné přesvědčení jako skleněné kuličky o skálu. Avšak ten, kdo se hrozí ortelů druhých, bude navždy vězněm strachu a falešné morálky, které nás nutí žít tak, abychom se zavděčili většině.
Je lepší zůstat věrný sám sobě a znelíbit se celému světu, než se všem zavděčit, a zradit sebe sama. Navíc člověk, který všem vždy vyhoví, si nikdy nemůže vážit sám sebe, a ostatní si ho váží o to míň. Zatímco člověk, který je upřímný sám k sobě a ke druhým i za cenu toho, že někoho zraní a zklame, si bude vždy vážit sám sebe a postupně si získá lásku a respekt všech, i těch, které zklamal, neboť všichni instinktivně věříme těm, kteří si věří, máme rádi ty, kteří se mají rádi, a vážíme si těch, kteří si sami sebe váží.
Uvedená kapitola je z mé knihy Cesta ven ze šíleného světa. Koupit ji lze v každém knihkupectví nebo zde.
Komentáře
Přehled komentářů
pravidelně čtu příspěvky na fb a někdy jako by přesně trefí mou životní situaci... máte můj obdiv a mám v plánu si v nejbližších dnech pořídit vaši knihu :)
a jeste
(Pesimista, 1. 4. 2017 4:08)i kdyz se to nezda, tak i ten nejnesmysluplnejsi rozhovor s nejaky neuvedomelym ci proste blbcem... vas muze "obohatit" muzete si uvedomit neco ...co by jste si "bez nej" neuvedomili aneb. "i mluviti sam ze sebou muze prines ovoce" (proto bych moc neselektoval lidi podle nejakych vlastnosti ci neceho kolem sebe) NEVIM chci se podelit o poznatek
musim
(Pesimista, 1. 4. 2017 4:04)
Dobry clovek ktery kasle na ostatni zly byt nemusi ;) (jen clovek kteremu nejsou ostatni lhostejni se musi naucit byt zly...jinak ho ostatni nebudou nikdy vnimat...)
jinak souhlasim...jen ten predposleni je asi jen pro opravdu uvedomele..(pro opravdu dobre lidi )
Ota
(Pavel, 31. 3. 2017 8:59)Prosazovat natolik jen sam sebe, bez ohledu na ostatni je spise sobectvi, ktere muze napachat stejnou skodu, jako prehnane dobro. Clovek by mel mit vice viry a pokory ve vedeni v toho, ke komu se modli...pokud se modli..a modlitba je velmi dulezita, protoze po ni prichazi odpoved skrze nase nitro... To si myslim, ze je spravna cesta.
darček
(Dodka, 31. 10. 2016 6:55)Knihu som dostala od mojej dcéry aj s vašim autogramom - dakujem !!!
Dekuji
(Jitka Jelinkova, 29. 10. 2016 17:31)Obdivuji vsechny, kteri umi nejenom studovat, ale zaroveñ sve znalosti kvalitne sepsat do knihy a predat druhym.
Pravda pravdoucí
(Eva Vybiralova, 24. 10. 2016 17:19)Ano, máte pravdu, ale je těžké si to uvědomit a bohužel to někdy trvá dlouho než nám to dojde. Jsme ve slabých chvilkách velice ovlivnitelní a vždy se najde nějaká ,, hyena,, , která se na nás uživí.. Věřit si je velice těžké...
Zajimave cteni......
(Malinska Stanislava, 24. 10. 2016 15:59)
Vzbudilo ve me zvedavost , precist si knihu......<3
tak to vidím ja
(Ria, 14. 4. 2016 9:59)
Člověk musí znát sám sebe, nalézt pravdu, která nejvíce rezonuje s jeho nitrem, za tou si pak stát a podle té konat. "Vedel kto je, jeho uvedomenie si vlastnej cesty prišlo v čase prvej svetovej vojny a tvrdohlavo si za tým šiel. Jeho úmysly neboli zlé."
Jeho pravda se bude samozřejmě s časem vyvíjet a měnit, ale důležité je, aby vždy jednal v souladu s ní, a nikdy proti ní. Pak budou jeho skutky dobré, i kdyby je celý svět označoval za špatné. "Volal sa Hitler".
- ten kto má čas sa prehrabávať v množstve informácií o zverstvách páchaných v koncentračných táboroch určite, aj keď nerád prizná, že pokusy na ľuďoch a ich nedobrovoľne obetované životy boli, možno i do dnes sú, v niektorych vedách základom v pochopení fungovania ľudského tela a psychiky.
Dobro a zlo je ako svetlo a tma. Jedno bez druhého nemôže existovať. Bez nepritomnosti jedneho by sme nedokázali rozlíšiť to druhé. A tak ako je tma neprítomnosť svetla, tak je zlo prejavom neprítomnosti Boha. A Boh je Láska. Naozaj sme plný čistej lásky, aby sme sa mohli rozhodovať na základe vnútorného presvedčenia?
Re: tak to vidím ja
(abaddion, 25. 4. 2016 15:44)lenze autor hovori o zdravej dusi, nie chorej ...
Poděkování
(Barbora Lukschová , 14. 4. 2016 8:47)Krásná slova. Vlastně to všichni víme, ale mnohým znás to dojde teprve tehdy, když to vidíme nějakou dobrou duší napsané. :-) Za sebe děkuji a přeji mnoho úspěchů nejen při psaní těchto krásných knih, ale i v osobním životě. S úctou Barbora Lukschová
fanoušek ;)
(Nikola Boráková, 29. 4. 2017 23:45)