Jan Menděl

V poslední době si čím dál tím víc uvědomuju, jak nás pořád zaplavuje zvyšující se tsunami informací ze všech možných sfér a oblastí a jak je ve skutečnosti těžké neztratit hlavu a udržet si nějaký svůj základní názor nebo pohled na věc. Internet je plný zajímavých článků o různých vědeckých výzkumech a objevech a člověk se dočítá, jak vědci přišli na tohle a pak zase na něco jiného a ve finále zjistili při třetím objevu, že první vlastně neplatí.

Člověk vídá a slýchá ze všech stran často protichůdné a odporující si informace a rady například o zdravé životosprávě a hubnutí. Po čase se sami lidé cítí odborníky, a tak nám nakonec neradí jenom časopisy, televize a internet, ale každý druhý kolega, kamarád nebo soused. Jedni tvrdí, jak je zdavé ovoce a špatné mléko, druzí zase ovoce zavrhují, třetí vyzdvihují ten či onen systém stravování a čtvrtý nabádá k přísnému půstu. Při zdravotních potížích běžíme k lékaři, který nám s naprostou jistotou a sebevědomým úsměvem jasně lajnuje, co je dobré a co není, co co způsobuje a co čemu odporuje, jenže pak přijdeme domů, pro jistotu se podíváme na internet a tam se dočteme, jak vlastně už je to zase jinak a jak různí lidé radí různé věci, a nedej bože, že se podíváme na nějaké fórum, kde lidé sdílí svoje osobní zkušenosti, a po přečtení tří až pěti názorů už vlastně vůbec nevíme, co si máme myslet.

Přiznejme si jednu věc: Je těžké žít v této době a této civilizaci a nezbláznit se. A pokud se nám tohle podařilo (nezbláznit se), pak je ještě těžší dosáhnout vnitřního štěstí, harmonie a míru a ty si potom taky udržet! Ale i když je to těžké, není to zdaleka nemožné.

Přestože to už asi zní jako klišé, je potřeba znovu si říct a uvědomit, že základem všeho je to, co si myslíme a čemu věříme. A tady dochází ke zlomovému okamžiku, k velkému rozcestí. BUĎ si budeme myslet a věřit tomu, co vídáme, slýcháme a čteme, co nás naučili ve škole a co nám vysvětlili „odborníci“, ANEBO před vnějšími názory razantně zabouchneme dveře a v tichosti a klidu svého nitra se vědomě SAMI rozhodneme, CO si chceme myslet a ČEMU chceme věřit. Zároveň se u toho nemusíme bát, že se budeme mýlit. Protože pokud skutečně postavíme svoje názory a myšlenky na tom, kdo jsme, jaké máme zkušenosti a čemu věříme, vytvoříme si tak nejzdravější možný přístup k životu, protože budeme respektovat svoji jedinečnost a naopakovatelnost. Masy lidí trpí hlubokým neštěstím, protože denně přebírají odborné a fundované názory a rady druhých, a naprosto u toho ignorují svoji individualitu a osobnost. To, že se náše názory budou časem měnit a krystalizovat, je naprosto zdravá a přirozená věc, to podstatné ale spočívá v tom, že to budou NAŠE názory a představy.

Rozhlédněme se kolem a zamysleme se nad tím. Okolo nás běhá nesčetně příkladů, které nám dokazují, že mít své vlastní neotřelé myšlenky a názory je velmi dobrá cesta sama k sobě a potažmo i k duchovnímu rozvoji. Vídáme lidi, kteří od 15 let kouří, a když jim v jejich 80 letech začnete vyprávět, jak je kouření strašně škodlivé, srdečně se začnou chraplavým hlasem smát a váš názor s nima absolutně nepohne. Lidi, kterým táhne na stovku, a když jim na talíř s obědem nasrvírujete porci zeleninové oblohy, odhrnou ji na stranu s úsměvem a vysvětlením, že zeleninu nesnáší. Lidi, kteří dosáhli velkých obchodních, spisovatelských nebo vědeckých úspěchů, i když nikdy nic nevystudovali, protože je to prostě nebavilo. Lidi, kterým doktor oznámil, že mají nevyléčitelnou chorobu a tři měsíce života, a oni ho s jeho diagnózou poslali do háje a vy je pak za 20 let slyšíte smát se na celé divadlo a říkáte si: „Jak to ten člověk jenom dokázal?“ Lidi, kterým odborná komise oznámila, že nemají sebemenší talent, a oni se pak nesmazatelně zapíší do dějin showbusinessu. S takovými příklady se dá jít do nekonečna. Každý z nás zná někoho takového, ať už přímo nebo nepřímo. Co mají tito lidé společného? A čím se liší od těch nešťastných vyšinutých lidí v davu? Mají snad lehčí život? Lepší geny? Větší štěstí? Já myslím že ne. Co ale většinou tito lidé mají, je velká dávka zdravé drzosti myslet si a věřit tomu, co oni uznají za správné, a nikdo jiný!

Cesta k Pravdě je synonymum duchovního vývoje. Existuje jen jedna Pravda, ale má miliony úrovní. Každý z nás je na té jedné své úrovni a ta se téměř vždy více nebo méně liší od úrovně pravdy kohokoliv jiného. Můžeme tedy zkoumat pravdy ostatních lidí, promarnit tak celý život a ničemu se nenaučit, anebo můžeme s klidem nechat každému jeho vlastní pravdu a zaměřit se na tu svojí. Univerzální pravda je jako jeden velký krásný vybroušený diamant uvnitř neotesané skály. Každý si nosí v sobě tuto skálu a každý má jiný způsob jak ji otesávat. Když se zaměřujeme jen na svou vnitřní pravdu a věnujeme jí veškerou energii, život nás vede do takových situací a k takovým zkušenostem, které nám pomáhají odlamovat kousky či kusy kamení vedoucí k vnitřnímu pokladu. Nebo můžeme statečně s kladivem a dlátem chodit k cizím skalám a snažit se formovat jejich tvar, zatímco naše vlastní skála leží ladem.

Čím víc se řídíme sami sebou, tím rychleji odpadají nečistoty a nánosy nepravd, tím jasnější je náš pohled na život a tím hlubší moudrosti dosahujeme. Nesmíme se ale bát. Pokud chceme žít svůj život po svém a věřit své vlastní pravdě, musíme na to mít dostatečně odvahy, neboť čím víc se člověk přibližuje k pravdě a čím víc ji žije, tím víc vystupuje z davu a přitahuje pozornost těch, kteří obtěžkáni svým balastem závistivě přihlíží jeho vzestupu. Ti pak na něj hanebně křičí a ukazují, rozzuřeni myšlenkou, že se někdo opovažuje žít si drze svou vlastní, JINOU pravdu! Stejně jako malí psíci štěkají často na velké a ti je s elegancí ignorují, musí i ti, kteří hledají a žijí svou vzrůstající pravdu, ignorovat malé ukřičené duše, kteří se rozčilují nad rozměry, které je přesahují. Rozumný a moudrý člověk, který se řídí sám sebou a svým nejniternějším přesvědčením nehledě názorů a hlasů zvenčí, pak vždy pozná, kdy má mlčet a nechávat si svá poznání pro sebe, a kdy má naopak rázně zakročit a odvážně a beze strachu vyjádřit svou pravdu za účelem vyššího dobra.

Věřte jenom tomu, co s vámi souzní. Myslete si jen to, s čím se chcete ztožnit. A nebojte se říct ne (ať už v duchu nebo nahlas), pokud vám někdo předkládá něco, co nechcete, aby se stalo součástí vašich představ a vašeho života. Nikdy nezapomínejte, že vědecké, lékářské a jiné objevy a poznatky jsou také jen zčásti otesané skály, které čeká ještě dlouhá cesta a mnoho práce, než z nich vzdejde diamant Pravdy. Je totiž možné, že vy se k tomu diamantu dostanete dřív než věda! A proto: ŘIĎTE SE SAMI SEBOU!