Jan Menděl

Meditaci se věnuju už přes 20 let. Poslední roky medituju každé ráno, pravidelně, každý den. Meditace je pro mě tou nejdůležitější částí na celém dni, dává mi sílu, podporu a dostávám v ní cenné rady. Její vliv na můj život je nedocenitelní a upřímně si ho už bez ní nedokážu představit. Neustále vídám na internetu vědecké články o tom, jak ohromně pozitivní dopad má tahle jednoduchá praktika na lidi všech věkových skupin a zaměření a jak dokáže pomoct opravdu každému s čímkoliv. O to víc je mi strašně líto toho, že bohužel většina lidí žije v nešťastně mylné představě, že meditovat neumí. Ovšem opak je pravdou, každý umí meditovat, každý!

Z nějakého důvodu je mezi lidmi hluboko zasetá iluze, že meditovat znamená na nic nemyslet, a to, jak všichni dobře víme, většina lidí nedokáže. Ne že by to nešlo, jde to, ale vyžaduje to dlouhodobý trénink. Na nic nemyslet může být jedna z pokročilejších forem meditace, ale v žádném případě to není podmínka k tomu, aby člověk mohl meditovat!

Slovo meditovat vychází z latiny a znamená nad něčím hluboce rozjímat. Nejedná se však o klasické racionální přemýšlení, nýbrž o vnitřní rozjímání nad něčím. Když to řekneme jinými slovy, meditovat znamená zavřít oči (abychom odstřihli rušivé vjemy svého okolí a utišili své smysly) a být v tichosti a klidu svého vlastního nitra. To je meditace! A být vzhůru se zavřenýma očima dokáže opravdu každý.

Meditační poloha

Pro nás Evropany je nejjednodušší sedět na obyčejné židli, mít narovnanou páteř a nohy u sebe, prostě jako ve škole ve stylu uvolněného, ale ukázněného žáka. Pro koho je to příliš nepohodlné, může zpočátku používat křeslo nebo gauč. Kdo cvičí jógu, může samozřejmě zaujmout nějakou meditační ásanu, je ovšem důležité zdůraznit, že u meditace nemusíte sedět se zkříženýma nohama tak, jak jste zvyklí vidět na těch krásných „meditačních“ fotkách. Meditace je vnitřní záležitost, a proto je nejdůležitější, abychom se dokázali uvnitřnit a uvolnit, ale zase ne příliš, abychom nezačali usínat. Musíme se cítit dobře a bděle a mít u toho zavřené oči. Meditovat vleže není dobré, protože drtivá většina lidí má tendenci usínat. Při meditaci nesmíte usínat. Pokud cítíte, že se tak děje, přerušte ji a naplánujte si ji na dobu, kdy budete čerství a odpočatí.

Takže pokud si sednete doma na židli, zavřete oči a jste v tichu (případně máte puštěnou nerušivou meditační hudbu), tak už meditujete. Tak jednoduché to je!

Co s dechem?

Někdy se setkávám s tím, že lidé příliš řeší, jak mají u meditace dýchat, případně se snaží dodržovat speciální dechové techniky, díky čemuž se pak už nemají šanci soustředit na nic jiného. Existují meditační metody, při kterých se pracuje s dechem, např. že člověk vdechuje určitou myšlenku a vydechuje vzduch, případně opačnou myšlenku. Tak můžeme např. vdechovat myšlenku zdraví a při výdechu si představovat, že spolu s dechem z nás odchází všechny nemoci, bolesti a nečistoty. Nicméně to už je zase jen určitý druh meditace a speciální dýchání není podmínka k tomu, aby člověk mohl správně meditovat. Pro začátek je důležité udělat meditaci co nejjednodušší. Proto úplně stačí dýchat nosem (nádech i výdech) a nikterak dál si dechu nevšímat, zkrátka nechat mu přirozený průběh. Během meditace se vždy zklidníme a tím se zklidní i náš dech.

Vhodná doba k meditaci

Meditovat člověk může kdykoliv a kdekoliv, kde má možnost nerušeně sedět se zavřenýma očima. Určitě platí, že čím víc meditujeme, tím lépe. Nicméně na začátku je vždy dobré nepřehánět, protože přepálený začátek může znamenat zase rychlý konec. Je dobré začít pomalu a pozvolna. To nejdůležitější je udělat si z meditace zvyk, tedy pravidelný rituál, který děláte každý den ideálně ve stejnou dobu. Nejvhodnější doba pro člověka, který chodí do práce a vede normální život, je ráno. Ráno si totiž řídíme sami, a to hlavně tím, kdy vstaneme. Zbytek dne už je trošku problematičtější, protože nám do něj už může něco vlézt, a my pak meditaci vynecháme. Proto nejlepší scénář je takový, kdy si člověk zamedituje ráno po probuzení, a tím má na den splněno. Pokud má ještě čas a prostor meditovat znovu později, je to skvělé. Když ho ale nemá, nemusí ho trápit špatný pocit, že meditaci vynechal. Zpočátku stačí k meditaci 10 minut. Později si člověk může tuto dobu protahovat podle svých individuálních možností a přání. Jako u každé pravidelné aktivity i tady platí, je lepší každý den deset minut (nebo klidně i pět) než jednou týdně hodinu. To je zlaté pravidlo!

Tak a teď už zbývá otázka, co přesně mám nebo můžu během meditace dělat. Možností je celá řada. Pojďme si tedy říct alespoň o těch nejčastějších a nejužitečnějších.

Co dělat během meditace

1. Přemýšlet

Může se to zdát banální, ale přemýšlet nad něčím s otevřenýma očima je úplně něco jiného, než když přemýšlíme v meditační poloze se zavřenýma očima. V meditaci totiž automaticky zesiluje intuice, a tak cokoliv v ní řešíme, nevidíme pouze racionálně, ale vnímáme to i intuitivně, a právě intuitivní vhledy jsou většinou ty nejsprávnější. To ale zdaleka neznamená, že nápady a myšlenky, které nám přicházejí, jsou nelogické. Naopak, intuice většinou přijde s těmi nejlepšími a nejlogičtějšími řešeními, které ale náš někdy unavený rozum nedokáže (obzvlášť v náročnějších obdobích) objevit. Z vlastní zkušenosti pak můžu říct, že kdykoliv řešíte něco důležitého nebo se vám nedaří najít nějaké východisko, jděte do meditace a jednoduše nad tím přemýšlejte v ní, a to úplně stejně jako byste dělali „za bděla“. Přitom nevadí, pokud vám myšlenky utečou od tématu nebo máte pocit, že vám nejde se soustředit. Nejde vůbec o to, abyste byli koncentrovaní. Uvolněte se, pokládejte sami sobě (nebo svojí intuici, Bohu, vesmíru atd.) otázky a pak dovolte svým myšlenkám volně plynout. Někdy se může zdát, že vám utekly úplně někam jinam, k něčemu, co se vaší otázky vůbec netýká, ale ani to není žádný problém. Intuice má své vlastní cesty. Důvěřujte jejímu toku a nechte se vést. Uvidíte, že řešení a nápady se dříve či později objeví. A pokud se to nestane v rámci jedné meditace, opět se nic neděje. Pří další meditaci to zkusíte znovu. Někdy se i stává, že v meditaci položíme otázku, a odpovědi na ni přijdou během dne v nějaké „náhodné“ situaci nebo třeba ve snu. Neexistuje předepsaný správný průběh. Důležité je důvěřovat a nechat věcem volný průchod. Odpovědi nakonec vždy přijdou, jen si nediktujte, kdy mají přijít a jakou formou. To je celé.

2. Říkat si afirmace

Meditace je nejvhodnější doba na to, abychom si opakovali afirmace, tedy určitá tvrzení. Tady doporučuji úplně se vykašlat na všechny návody, příkazy a zákazy o tom, jak musí být afirmace formulované, a prostě si vymyslet takové věty, které s vámi rezonují a jasně vyjadřují, čeho chcete dosáhnout, čemu chcete věřit, jak se chcete cítit. Ano, obecně platí, že dobré je držet se kladného tvaru a přítomného času, tedy říkat si například „Jsem zdravý. Jsem klidný. Jsem sebevědomý.“ Jestliže ale máte pocit, že ve vás taková věta vyvolává vnitřní konflikt, protože jí nevěříte, zformulujte ji tak, abyste se s ní mohli identifikovat a zároveň obsahovala to, co si přejete. Takže klidně si říkejte „Chci být zdravý, chci být klidný, chci být sebevědomý“ anebo „Budu zdravý, budu klidný, budu sebevědomý“ atd. Neexistuje špatná gramatika. Poučky o tom, že vesmír nebo vaše podvědomí bere všechno příliš doslovně a bude pouze zesilovat vaše chtění nebo že u budoucího času zůstane vaše přání navždy v budoucnosti, nejsou pravdivé a nejlépe se o tom přesvědčíte tak, když to sami zkusíte. Já sám jsem měl kdysi období, kdy jsem si radši afirmace neříkal, a to ze strachu, abych je špatně neformuloval. Ovšem je to nesmysl. Stačí selský rozum a taková formulace, která vás v danou situaci uklidní nebo ve vás vyvolá kýžené pocity. Nehledejte v tom vědu. Není tam.

Stojí možná za to ještě zmínit, že afirmace si přirozeně můžete říkat kdekoliv a kdykoliv, i když nejste v meditaci, tedy při jakékoliv aktivitě. V meditaci mají však největší sílu.

3. Vizualizovat si

Vizualizovat si něco, tedy něco si v mysli představovat, je jedna z nejmocnějších technik ovlivňování sebe sama, a potažmo i svého života. Meditace je opět nejvhodnější dobou, kdy tuto aktivitu můžete praktikovat. Vizualizace využíváte tak, že si představujete věci (většinou do budoucnosti) tak, jak byste chtěly, aby probíhaly. Když vás čeká pracovní pohovor, představujte si, jak se u něj chcete cítit, jak chcete mluvit, jak chcete působit, jak chcete, aby dopadnul atd. Můžete si představovat, jak se uzdravuje vaše tělo, jak můžete opět chodit, jak jste hubení, svalnatí, šťastní, bohatí, zkrátka cokoliv. Čím živější představa, tím lépe. To znamená, že v ní můžete zapojit všechny smysly. Ve své představě pak pouze nevidíte, co se děje, ale i to jasně slyšíte, cítíte, můžete na věci sahat, něco ochutnat atd. Mnoho lidí zná návody na to, jak by si mělo pravidelně vizualizovat svůj vysněný život, jenže z mojí zkušenosti u toho člověk dlouho nevydrží. Myslím, že je praktičtější zpočátku používat tuto techniku na opravdu jednoduché, každodenní věci – např. jak se mi povede večeře, jak se vydaří oslava, kterou připravuji, jak skvěle zvládnu nový úkol v práci, jak zítra budu jíst málo a nebudu mít chuť na sladkosti apod. Když chcete, můžete své vizualizace doprovázet afirmacemi. Čili si například představujete, jak probíhá vaše jízda v autoškole a u toho si v duchu opakujete „řídím skvěle a uvolněně, jsem výborný řidič“.

4. Modlit se, mluvit k Bohu/Vesmíru

Jedna z nejpříjemnějších a nejléčivějších věcí, které lze během této duchovní činnosti provádět, je modlit se. Podle mojí zkušenosti je nejlepší vést modlitbu jako přirozený a přátelský rozhovor s vyšší silou, ať už ji nazýváte jakkoliv. Jednoduše se ve svých myšlenkách obrátíte na tuto Božskou sílu a říkáte jí, co vás trápí, jak se cítíte, co byste chtěli na sobě a ve svém životě změnit, a s čím vám může pomoct. Žádný problém není příliš malý ani příliš velký. V tomto rozhovoru s Bohem můžete naprosto cokoliv. Neexistuje špatný způsob. Nemůžete udělat žádnou chybu. Mluvte k němu co nejupřímnější a nejpřirozeněji a nebojte se ho úkolovat nebo si mu postěžovat. Vždy pak mějte na paměti, že kdo nežádá, ten nedostane. Proto proste, žádejte, vyžadujte, zkrátka obracejte se k němu jako k tomu nejmilovanějšímu, nejhodnějšímu a nejchápavějšímu rodiči nebo příteli pod sluncem. Když to budete dělat pravidelně, uvidíte ten neuvěřitelně pozitivní dopad, který to bude mít nejen na vaši psychiku, ale i na vnější okolnosti ve vašem životě. Zázraky se totiž dějí dennodenně a modlitba je ten nejsnazší způsob, jak je přivolat. Znovu se vykašlete na jakákoliv pravidla o správné formulaci a vyjadřujte své modlitby jazykem, kterým je vám nejpřirozenější a jde od srdce.

5. Vyjadřovat vděčnost

V neposlední řadě, pokud byste měli pocit, že jste tak šťastní a spokojení, že vám nic nechybí a nic byste na svém životu neměli, můžete během meditace přemýšlet nad tím, za co všechno jste vděční a děkovat. Samozřejmě děkovat můžete (a měli byste), i když ten pocit, že vám nic nechybí, nemáte. Vděčnost je magnetem na štěstí. Čím jsme vděčnější, tím více se otevíráme tomu dobrému, tím optimističtějšími a pozitivnějšími se stáváme. A i když se to tak někdy nezdá, vždycky je toho fůra, za co můžeme být vděční – např. za to, že vidíme, chodíme, máme co jíst, žijeme v míru, máme kde spát, máme přátele, rodinu, krásnou přírodu, přístup k informacím, zdravotní péči, pitnou tekoucí vodu atd.

Existuje další nekonečná řada různých meditačních technik. Najít si je můžete v různých knihách, na internetu, videích. Nejsou tu žádné meze a každý sám ucítí, kam ho to táhne. To nejdůležitější ale je začít. Začít a učinit z meditace takovou samozřejmost, jako je třeba čistění zubů. Žijeme v době, kdy se mentální hygiena stává naprostou nutností, a právě meditace je k tomu skvělý nástroj. Naším úkolem je se v životě rozvíjet, zlepšovat a růst. To hlavní vždy probíhá nejdříve v naší mysli, tedy na psychické úrovni, a meditace je těmi nejlepšími dveřmi k naší duši a k nám samotným. Jen ten, kdo má v sobě pořádek, kdo zná sám sebe a dokáže ovládat (nebo zpočátku alespoň usměrňovat) svůj vnitřní svět, se může stát opravdový strůjcem svého štěstí.

Nečekejte na to, až… Začněte hned. Zkoušejte, učte se a nastavte si meditaci tak, aby vám vyhovovala a pomáhala. Protože to je hlavní důvod, proč by měl člověk meditovat – aby dokázal pomoct sám sobě, aby dokázal zkvalitnit svůj život, a tím i životy všech kolem něj. Nemáte co ztratit. Nemůžete to udělat špatně. Nemůžete se dopustit chyb. Jediná chyba je to nikdy nezkusit. I kdybyste každý den měli jen 10 minut se zavřenýma očima a nechaly své myšlenky volně plynout, je to úžasné a bude to mít na vás neuvěřitelně pozitivní dopad!

18. května 2019 jsme měli s Davidem Toegelem přednášku právě na téma meditace. Podívat se na celý záznam můžete ZDE.